|
Přirozená
víra 2
09 Šikana
.
Vztahy mezi lidmi a skupinami upravuje několik pravidel, řádů a ty dávají právo na
určitý druh jednání. Jsou zaměřeny na funkční jednání, jehož cílem je
splnění úkolů v rámci dělby práce. Lidé se s tím smiřují nebo jsou nuceni to
akceptovat. Šikana je násilí vůči jednotlivci, které nemá oporu v řádu nebo
dohodě. Vztah společnosti k šikaně je různý, většinou odmítavý. Generál
Čepička, Gottwaldův zeť, zavedl mezi vojáky šikanu jako formu vojenské přípravy.
Vyšší ročníky takto vychovávaly nové vojáky. Možná že tento výchovný prvek
šikany je součástí přístupu k šikaně i jinde. Zatím jsem neslyšel, že by
nadřízení sami řešili zjištěnou šikanu na pracovišti nebo ve škole. Jisté je,
že případ od případu je jiný a řeší se jen krajní případy, ve kterých jde o
týrání nebo o děti rodičů VIP, dříve papalášů. Forma jednání mírné šikany
je asi ve společnosti zcela běžná, ovšem společnost oficiálně šikanu odmítá a
trestá. Společnost oficiálně odmítá i korupci, ale mám ověřeno, že korupce je
nejlepším způsobem, jak se šikany zbavit. Nemyslím peníze, spíše nějakou službu
nebo nějaké dobré jídlo. Nejprve šikanovaný šikanujícího ujistí, že šikana je
normální a všude a ujistí ho, že je to jen hra a že je to jeho přítel, pak ho
zkorumpuje. Jaké mohou být příčiny šikany a jaké projevy?
Může jít o tradici v kolektivu a ta může mít mnoho příčin a mnoho podob. Obvykle
však za vším stojí narušená osobnost. Někdo nespokojený, odmítaný, kdo si
potřebuje zvýšit sebevědomí nebo mít pocit moci na druhými. Zde určitě není
vhodné reagovat násilí, konfliktem. Zdejší psaní ukazuje možnosti řešení, které
je v každém jednotlivém případě jiné. Může pomoci zásada „kdo po tobě
kamenem, ty po něm chlebem“, čili nedat se vyprovokovat k násilí, k odpovědí zlem.
Máme nepsaná pravidla, která jsou šikanující. Kdo je přijme, často je prezentuje
jako „normální“ i když normalita není a nemůže být stanovena. Když nám tedy
někdo vnucuje svoji „normalitu“, nezbývá nám, než mu trpělivě vysvětlovat, že
to normální není, že to odporuje lidské přirozenosti a že se tím má řídit sám
a druhé neobtěžovat.
.
|
|