|
Přirozená
víra 3
02 - 03 Hodnotový
kruh
V roce 1987 jsem začal přemýšlet o tomto systému.
Filozofie řeší, co bylo dříve, zda duch nebo hmota, já říkám duch i hmota jsou
zde tak dlouho, že je jedno, co zde bylo dříve a jako základ svého systému jsem
přijal oboje. Svislá základní osa patří vědomí, duchu, vodorovná základní osa
je osou hmoty.
Hledal jsem, co dát na opačné strany osy vědomí, zvolil jsem osobnost a poznání.
Osobnost jako ducha a člověka, který obsahuje své vlastní vědomí, které doplňuje
a rozvíjí, na druhou stranu osy poznání, vše, co lidé znají, dobré i zlé,
algoritmy jednání, znalost historie a nedořešené kauzy. Informace přístupné všem.
Totéž na ose hmoty, možností. Na jedné straně možnosti jako vše, co hmota nabízí
všem, proti tomu zisk a majetek, co patří pouze jedné osobě nebo osobnosti, skupině,
jako výsledek snahy.
Hledal jsem, co leží mezi sousedními hodnotami. Mezi hodnoty osobnost a možnosti jsem
vložil schopnosti. Vše, co žije, má nějaké schopnosti pro přežití nebo
spolupráci. Schopnosti každý subjekt získává během života v těle a ty ho
předurčují pro nový život. Patří sem i schopnost slepice snášet vejce a pokud jde
o člověka, tak ten se zase inkarnuje, když svět jeho schopnosti potřebuje nebo jsou
možnosti příznivé. Lékaři, řidiči, učitelé, hudebníci a pod. Někteří lidé
už nic řešit nemusí, přijali tradici rodiny a rodu nebo prostředí a plní svoji
roli a přecházejí rovnou k zisku, tedy k odměně za svoji práci a řešení
životních potřeb a osobních zájmů.
Po vzniku civilizace lidé museli řešit svoje zapojení do společnosti. To začíná
potřebou získání vzdělání, naučit se číst, psát, počítat, získat právní
znalosti, poznat své životní poslání a své možnosti. To vše vede k řešení
programu. Hodnota program leží na ose individuální a to nepovídá, že si každý
může svůj další osud rozhodnout sám. Moje teta od školních let věděla, že bude
lékařkou a důsledně si za tím šla, celý svůj život tomu podřídila. Já jsem do
svých dvaceti let nevěděl, co budu dělat, osud to rozhodl za mne. Další hodnotou je
poznání. Znamená to studovat a získat potvrzení o studiu potřebné k získání
mnoha zaměstnání. Když škola připraví na zaměstnání nedokonale, pak následuje
zaškolení v praxi. Je zde ještě nová možnost, na internetu si můžeme najít
téměř vše, co nás zajímá a tím rozšířit znalosti ve svém oboru. Mnohé
informace jsou však zavádějící a nepravdivé, manipulující, pro správné
vyhodnocení pomůže kauzalita, tedy zařazení do souvislostí a posouzení, pomůže
také zkoumání reality. Nové je také uplatnění umělé inteligence. Její kvalita je
dána účelem, pro který má být použita. Praxe je velkým zdrojem poznání a to už
přecházíme do hodnoty „funkce“. Zde uplatníme své schopnosti i znalosti a také
musíme vyhovět zákonům a omezením nebo naopak příkazům a technologiím. Každá
funkce to má jinak podle toho, komu slouží. Když slouží moci, fungují zde skryté
ideologie a informace. Když uniknou na veřejnost, je malér. Každá skupina má své
zájmy a do funkce přijímá své lidi. Za plnění funkce nebo zaměstnání
přísluší odměna, někdy větší, někdy menší. Někdy mluvíme o sociálních
nůžkách, které se rozevírají. Právě zde usilujeme o harmonii a funkčnost, aby
popsané jevy nedosahovaly kritických rozměrů. Za svoji závislou i nezávislou práci
získáme odměnu, peníze, za to pak uspokojujeme své potřeby a zájmy. Životní styl
provází energie, těmi reagujeme na prožívání. Tak jsme obešli celý kruh a jsme
zpět u osobnosti. Svoji osobnost tímto posílíme o zkušenost a nastoupíme do nového
kruhu. Volný pohyb kruhem je znakem svobody a řešíme obvykle několik hodnot
současně. .
.
|
|