|
Přirozená
víra 4
12 Psychická
pohoda
.
Pro celý život a jeho délku je psychická pohoda rozhodující. K jejímu dosažení si
musíme pohlídat tři podmínky. Ta první je v nás samotných. Musíme znát několik věcí
a mít určité schopnosti. Druhá podmínka jsou lidé se kterými komunikujeme a třetí
podmínkou jsou životní podmínky a zdraví. Uvedu zde několik znalostí a schopností,
které by měl každý znát a mít. Člověk je velmi odolná bytost. Více škody napáchá
strach z budoucnosti, než budoucnost sama. Nebát se tedy a věřit si, že nějak bylo a
nějak bude. Každá situace je k něčemu dobrá a pro něco je zátěží. Cokoli prožijeme,
vyžaduje, abychom něco provedli, co situace vyžaduje. Některé ženy jsou hysterky, stále
se něčeho obávají a mají snahu udělat opatření, aby se jejich obavy nenaplnily. Týká
se to i některých mužů a platí, nech to být. S tím souvisí také znalost řešení,
co dělat, když se něco stane. Vše se má řešit těmi nejmírnějšími, avšak účinnými
prostředky. Je toho jistě více a platí, že každý máme pro získání osobní
pohody lepší nebo horší vnitřní schopnosti. Někdo je pohodář třeba i „splachovací“,
jiného vyvede vše z míry a klidu. Já důvěřuji svým průvodcům a ochráncům.
Lidé kolem nás mají své problémy, někdo je zvládne sám, jiný má potřebu s nimi
každého obtěžovat. Jednání každého je také ovlivněno bezděčným působením
„podle sebe soudím tebe“. Do puberty lze tyto vlastnosti upravit, dospělého člověka
už nepředěláme. Řešením je minimalizace komunikace.
Třetí skupinou jsou vnější vlivy. Stálá nespokojenost může být dána prokletím
nebo mentálním blokováním, ale to je sice důležité, ale týká se to jen někoho.
To řeší psycholog. Musíme zvážit, zda svým chováním neprovokujeme něčí nevolí,
to se týká hlavně osob, se kterými musíme dobře vycházet. Říká se, že si člověk
zvykne i na šibenici. Tím je vyjádřeno, že každou situaci, která je pro nás životním
standardem, přijímáme jako životní normu. Podstatné je, abychom měli čtyři
priority, zdraví, peníze, lásku a štěstí. To záleží i na tom, na jakou víru jsme
se obrátili. Toto psaní lze přijmout jako obecné nasměrování, každý to má jiné.
.
|
|